Stát se při každé krizi ukáže jako špatná pojišťovna, jelikož stát má omezené finanční prostředky a proto je většinou nucen uplatňovat náklady na sociální podporu. Nedobrovolné pojistné jsou drahé, jelikož stát nemá dostatečné zdroje pro zajištění všech obyvatel na případné ztráty a proto se musí vypořádat s přehlížením některých skupin.
Když lidé chtějí pomoci od státu, tak je možná pomoc poskytnutá v rámci sociálních programů, ale ty jsou často omezeny a obvykle nedodrží podmínky pro jejich příjem. Když konečně využijí státu pomoc, tak je pravděpodobné, že je dostane jen v malých mírech nebo dokonce nikdy, jelikož potřeba finanční podpory často převyšuje dostupný kapitál.
Stát zprvu obvykle pomoc odmítá poskytnout, protože nedokáží vypořádat se všemi požadavky na pomoc a také proto, že potřebují využít své finanční prostředky pro výstavbu infrastruktury nebo pro další státní programy.
V případě, kdy stát nakonec poskytne finanční podporu, tak je pravděpodobné, že se krize zneužije ke zdražení nedobrovolného pojistného, jelikož lidé začnou vidět, jak vysoká může být náklady na sociální podporu. Vysoce drahá nezdravotní péče a spojené s tím následky zhoršení zdraví vedou k zvýšenému využívání zdravotních služeb, čímž roste ekonomické náklady na sociální podporu.
Vysoce vysoká nákladná péče o nemocné a staré lidi tak vede k větší finanční tíže státu, jelikož se mohou vyplatit jen nespolehlivě. To pak nakonec vede k vysoce cenovému obchodování s pojistnými smluvami a ke zvýšení nároků na všechny pojištěné lidi.